Kittelovo úmrtí a pozůstalost.

Doktor Kittel zemřel přirozenou smrtí v listopadu toho roku, co jeho přítel, jablonecký farář. Vypravuje se, že Doktor Kittel již několik let před svým skonem oslepl. Krátce před jeho smrtí ještě byly do (šumburské) kostelní věže dodány zvony (1783). Když byly připraveny k osazení, nechal se k nim Kittel dovést, osahal si je a z jeho očí, které již pozbyly schopnost vjemu denního světla začaly stékat na tváře slzy radosti.

Na Kittelově pohřbu se sešli jeho četné děti a téměř všichni příbuzní, nalezli bohaté pohoštění a každý si vzal něco na památku. Mezi příbuznými našel se také jeden zámečník jménem Elias Kittel, prostě řečený „hloupý zámečník“, který měl s vrchností neustále konflikty a placení daně odpíral.

Tento chtěl si v upomínku nějaký zvláště cenný předmět vzít a tak šmejdil po pokojích v naději, že najde Velkou knihu, v které tajné umění zaznamenána budou, nebo přinejmenším Kabát, na kterém Kittel podle pověstí mnoho cest vzduchem učinil. Ale knihy, jak je známo Kittel v Bratříkově spálil, proto aby žádného člověka víc v neštěstí přinést nemohly. Zda by kabát ještě k dispozici byl nikdo s jistotou nemohl říci, neboť nikdo ho vlastně s jistotou neznal. Nakonec nalezl zámečník v podkroví nějaký kabát v tom jistém přesvědčení, že onen hledaný by to býti měl, smotal jej pevně dohromady, rychle se pak poroučel a vydal se cestou k domovu na Jablonec.

Když dosáhl návrší u tak zvaných Křížových kamenů, odhodil kabát, napřed si ještě zapálil dýmku a teprve poté ho začal rozbalovat. Třebaže si přes sebe kabát přehodil, postavil se na něj a obracel se na všechny světové strany, kabát se nechtěl s ním do vzduchu zdvihnout. Teprve postupně dospěl k poznání, že potřebnou zaklínací formuli neví a od toho klesl na mysli.

Zavázal opět kabát do ruličky a chtěl jít dále, když z kabátu náhle vypadl poskládaný papír, který ihned strhnul vítr. S námahou se mu povedlo papír dostihnout, hned ho chytil a přece, i když ho nakonec měl, byl zlostný, když uviděl jen pár, tužkou psaných slov, jejichž smysl vůbec neuměl dát dohromady, protože umění číst a psát tehdy beztak ještě obecně v plenkách bylo. Již chtěl ten cár papíru ve zlosti roztrhat, když odkudsi mu přilétla pořádná herda do zad a neviditelný hlas volal – hlupáku!

Tu zíral on najednou, když k jeho hrůze poznal Kittelův hlas. Proto zastrčil papír a putoval plný pověrečných myšlenek domů. Až jindy vyhledal znovu ten papír s nesrozumitelnými znaky a dostal spásnou myšlenku. To kdyby šel ke katovi, který přece ta samá slova zná? Ihned se vydal na cestu do Žitavy, k tamnímu katovi, o kterém se vypravovalo, že on má povědomosti o tajných naukách…

Bylo to ale k politování, ale papír obsahoval pouze nějaký recept. Ten byl ale napsán tak, že nebylo vůbec jednoduché ho přečíst. Tehdy byly jako měrné jednotky používány funty a loty a značky, ve kterých se snad jen Kittel a čert vyznali:

Kdo ví, co nakonec kat přečetl a kovář vyráběl, některé ingredience byly dokonce původně jedovaté. Dnes se proto pro výrobu zámečnické masti používá upravené složení  bez nežádoucích jedovatých složek, které obsahuje:

Oleum arborum (čirý olivový olej)
Sulphuris praecipui rubri
Přírodní žlutý vosk
Terpentýn
Kafr

Pověst O zámečnické masti dle Friedrich Maschek, Doktor Kittel. Eine nordböhmische Faustsag,