Alšovice

První písemná zpráva o Alšovicích je zanesena v zemských deskách království českého. Jedná se o český zápis kupní smlouvy ze dne 25. března 1538, podle níž koupil vrchní pražský purkrabí Jan z Vartemberka od Karla z Valdštejna panství maloskalské. Panství bylo rozsáhlé, patřilo k němu široké okolí.
V roce 1543 se ujal dědictví Janův syn Adam z Vartemberka a nastává pokrok v zaměstnání obyvatelstva. Přivádí sem skláře z Borska a Českolipska. Zakládáním hutí se zužitkovalo nesmírné bohatství dřeva tehdejších lesů. Odvozu a zužitkování dřeva velmi přispěla na tehdejší dobu dobře upravená zemská stezka Hamrštice. Po ní se vozilo dřevěné uhlí nejen do sklářských hutí, ale také do brodských hamrů.

Do poloviny 19. století se snad v každé chalupě předla lněná nebo vlněná příze. Staří lidé vyráběli košťata, která pak prodávali v sousedních městech, kam chodívali i s nůšemi nasbíraných lesních plodů. Když se v okolí začala těžit břidlice, naskytla se nová pracovní příležitost. V krizovém roce 1890 byla v Alšovicích postavena tzv. Hendrichova mačkárna, asi o pět let dříve se už mačkaly perle u stolu. V roce 1930 zde bylo 45 mačkáren se 115 mačkáři, kteří měsíčně spotřebovali 15 vagonů uhlí a 60 tun skla.

Z Alšovic také pocházelo a pochází řada zručných sklářů vyrábějících krásné, v celém světě známé skleněné figurky.