Žitava

Źitava (něm. Zittau, polsky Żytawa, lužickosrbsky Žitawa) je město v Německu, v saské části Horní Lužice, v zemském okrese Zhořelec.

Město s bohatou historií, řadou památek a jedinečným přírodním okolím leží severozápadně od česko-německo-polského trojmezí, poblíž soutoku Mandavy a Lužické Nisy.

Dějiny

V letech 1232–1237 byl v sousedním Budyšíně kastelánem hradu Jindřich z rodu Ronovců. Využil této doby a společně se svým bratrem Častolovem a za pomoci českého panovníka Václava I. získal zdejší území zahrnující hrad i s osadou. V listinách byli pak psáni s přídomkem de Sitavia.
Již zanedlouho po první písemné zmínce v roce 1238 roku 1255 Přemysl Otakar II. navštívil Žitavu a propůjčil mu městská práva. V roce 1248 je uváděn jako purkrabí ze Žitavy již zmíněný Jindřich z Ronovců. Kolem roku 1263 se oba Ronovci ze Žitavy stahují a území převzal král. Některé statky v okolí si ovšem Ronovci podrželi i nadále.
Po roce 1260 se Žitava stala rychle rostoucím významným královským městem. Byla zde založena mincovna a město bylo postupně opevňováno.
Od roku 1346 se společně s dalšími 5 městy stala Žitava součástí lužického Šestiměstí. V roce 1390 úřad žitavských fojtů zastávali jiní z klinštejnské větve někdejších Ronovců, Anselm a Předbor z Ronova.

Po bitvě na Bílé hoře se stalo z Žitavy jedno z center protestantských českých exulantů. Někteří se zde usadili, jiní pokračovali dále do Drážďan nebo Berlína (v té době součástí Braniborska). Během Sedmileté války došlo k téměř kompletnímu zničení města. Na začátku 16. století město nejvíce obchodovalo s pivem, od 18. století začalo obchodovat i s textilem, který měl tradici v celé Horní Lužici.